5. dubna 2009

Používání nočníku a WC



– osvědčuje se pravidelné vysazování na nočník nebo WC s následnou odměnou – nejprve pouze za to, že dítě vydrželo na nočníku po určitou dobu sedět (čas odměříme např. kuchyňskou minutkou nebo písničkou z CD). Až si dítě na vysazování zvykne a neodbíhá, odměňujeme ho jen tehdy, když se podaří potřebu do nočníku vykonat. Pokud je již dítě větší, je možné ho učit chodit rovnou na WC a nočník úplně vynechat.

Celkově jsme se všichni shodli na tom, že zejména v oblasti příjmu jídla a používání WC je nácvik velmi obtížný a trvá spíše delší dobu. To, co velmi dobře funguje u jednoho dítěte se může naprosto minout účinkem u dítěte druhého. Neexistuje tedy jedno univerzální řešení a někdy je výsledkem nácviku kompromis – například dítě se nenaučí upozorňovat, že musí na WC, ale naučí se pravidelně jednou za půl hodiny na WC samo dojít (například podle zazvonění budíku). Někteří rodiče také uvedli, že dítě něco delší dobu učili (například sedět na WC) a dítě i přes důsledný nácvik nebylo schopno činnost vykonat. Rodiče proto od nácviku upustili a dítě po několika měsících začalo činnost samo vykonávat správně. V tomto případě je těžké posoudit, zda k tomu došlo přirozeným vývojem (umělo by to i bez nácviku) nebo zda dítě potřebovalo delší dobu k tomu, aby nácvik „zpracovalo“ (tedy dovednost byla výsledkem nácviku, ale došlo k tomu se zpožděním).

Žádné komentáře:

Okomentovat