3. dubna 2009

Přijímíní jídla

tato oblast je velmi problematická, protože může být spojena se zdravotními riziky. Je vždy na zvážení rodičů, zda dítěti, které odmítá jídlo, budou přechodně tolerovat např. odbíhání od stolu a zaměří se spíše na rozšiřování repertoáru jídel nebo postupné zvyšování porce, protože to v dané době považují za důležitější. Přítomní rodiče se však vesměs shodli na tom, že osvojování základních pravidel (zůstat s ostatními členy rodiny během jídla aspoň několik minut u stolu) je vhodnější již v raném věku dítěte, protože později se nesprávné návyky jen těžko odstraňují. Často tedy volí kompromisní řešení (dítě např. sedí na oblíbeném místě poblíž stolu na okenním parapetu nebo pro jednotlivá sousta chodí zpět ke stolu, kde krátce setrvá a pak se zase vzdálí).
Aby dítě přiměli sníst alespoň trochu odmítaného jídla, používají rodiče metodu odpoutání pozornosti (např. dítěti pustí pohádku na DVD nebo mu dají do ruky oblíbenou hračku) a pak se mu nepozorovaně pokusí nové jídlo vpravit do úst (pokud dítě zjistí, že to není špatné, další lžičky pak už neodmítá), nebo mu jídlem potřou rty, aby se olízlo a tak mohlo jídlo ochutnat. Lze také doporučit metodu postupné expozice – tzn. dítě vystavujeme novému a odmítanému, ale jen pomalu a po velmi malých krocích, aby mohlo dojít k postupnému přivykání na změnu. Využít se dá při zvyšování porce odmítaného jídla (např. nejprve nabídneme jen čtvrt lžičky a pak velmi pomalu přidáváme), můžeme přidávat odmítané jídlo do jídla, které má dítě rádo (např. malý kousek banánu rozmačkáme do jogurtu) nebo mixovat jídlo na o trochu hrubší a hrubší kaši, aby se dítě postupně dopracovalo ke kousání. Dalším způsobem je využívání pozitivní motivace – k jídlu nabídneme jako odměnu také něco, co dítě chce (určitou dobu však trvá, než dítě princip získání odměny pochopí, rodiče ze své zkušenosti uváděli dobu cca 2 měsíce). Princip můžeme znázornit pomocí kartiček s fotografiemi/obrázky (např. na proužku z kartonu je nejdříve připevněný obrázek jídla, potom obrázek odměny), nebo pomocí předmětů (na stůl dát talířek např. s jedním nepatrným kouskem odmítaného ovoce a pod průhlednou sklenici schovat kus čokolády a naznačit dítěti, že nejdříve musí sníst ovoce, aby získalo čokoládu). Později můžeme pomocí víček od PET lahví, puntíků apod. znázornit, kolik lžiček daného jídla musí dítě sníst, aby se dopracovalo k odměně. Problém s odmítáním pokrmu kvůli některé jeho složce mohou pomoci odstranit talíře dělené na několik částí, kdy je servírována např. zvlášť omáčka, zvlášť maso a také brambory.
Při odstraňování potíží s jídlem bychom neměli cvičit zároveň dvě různé věci, tzn. trénujeme-li s dítětem samostatné používání lžíce, nerozšiřujeme zároveň i repertoár jídel.

Žádné komentáře:

Okomentovat