10. března 2009

1. Individuální plán - Šíša 0-2roky

http://www.praha.apla.cz

Osobní cíle uživatele:

1.zlepšení úrovně v jemné motorice – dlaňový úchop, podávání věcí, předmětů, manipulace s hračkami

2. komunikační schopnosti – porozumění řeči a začátky verbálního projevu - napodobování, nácvik ukazování, gesta – pá,pá, sdílená pozornost, oční kontakt

Kroky směřující k naplnění osobních cílů:

1.Komunikační schopnosti – verbální a neverbální složka řeči

Jazyk u malých dětí se vytvoří tím, že vznikají vazby mezi tím, co uslyší a co se odehrává v prostředí kolem něho. Děti se naučí , že např. když děláme „pá, pá“ a zavíráme dveře, už se neobjevíme nebo když otevřeme dveře do pokoje ,kde dítě leží v postýlce, znamená to, že bude vytažené z postýlky, předvídat. Zpočátku verbální vyjádření „pá, pá“(jazyk), který doprovází tuto rutinní činnost, představuje pro dítě jen část tohoto rutinního postupu. Později, když se dítě naučí, že věci mají své označení, která se nemění, začne mít jazyk pro něj smysl a to i mimo rutinní činnosti, při kterých se s ním setkávalo nejprve.

U dětí , které mají specifické problémy s pochopením slov je nesmírně důležité, abychom jim všemi dostupnými prostředky umožnili pochopit, co chceme a to především vizuálně - co děti uvidí – k tomu nám mohou pomoci – předměty, obrázky, znaky do řeči….

Můžeme zkusit:
- hrát hry , které posilují vnímání smysly – např. vhodnou dobou je při koupání nebo před zrcadlem, vedeme dítěti ruce po našem obličeji a vydáváme legrační zvuky, komické obličeje, jak se bude dotýkat nosu, tváře, zubů, jakmile si uvědomí , že dokáže k něčemu přimět nás, bude to zkoušet na sobě, potom ukazujete na něm a říkejte – Štěpánka nos, …můžeme si z toho udělat rituál a později čekat jestli sám nám dá najevo , že chce si hrát

- můžeme používat hudbu, písničky jako prostředek vzájemné vazby, zpíváme mu, vymýšlíme si písničky týkající se činností např. jdeme koupat - můžeme zpívat plavala husička. spadla lžička do kafíčka...aj. dalším cílem je snaha , aby děti rády zkoumaly své rty, jazyk, zuby, a všechny ty zvuky , které dokáží – nám říci

- využití opakujících se činností při pochopení komunikace - spánek, jídlo, koupání k tomu, aby pochopily jazyk, který slyší kolem sebe. Mluvíme o tom, co se děje kolem dítěte – jednoslovně, výrazně ( jestli reaguje na zpěv , můžeme i zpívat ) např. po koupání se můžeme zastavit u zrcadla a dotknout se nosu, ukázat zuby – je potřeba, abychom to dělali vždy, když ho doma koupeme, při podávání jídla opakujeme

- „ham“, dáváme pít – „pití“

- dalším cílem je snaha , aby děti rády zkoumaly své rty, jazyk, zuby a všechny ty zvuky, které nám dokáží říci

- pohyby rtů můžeme cvičit na kolenou tváří k nám a necháme ho zkoumat náš obličej – zkoušíme výrazy tváře, vypláznou jazyk a opět ho schovat…

- podporujeme jeho žvatlání – opakujeme po něm, vždy , když poznáme, že nám něco sděluje a my tomu nerozumíme, snažíme se porozumět a sdílet s ním jeho žvatlání, můžeme ho zkusit napodobovat jeho zvuky a občas tam vložit svůj zvuk – jestli nás bude napodobovat, když se na nás podívá, zkoušíme další hlásky, které jsou odlišné od jeho, měníme hlasitost, výšku hlasu

- napodobujeme nejen jeho žvatlání, ale zvuky např.když zatluče do bubínku, nebo klepání na stůl i zvuk, který slyší - zvukovou hračku

- znaky do řeči – používáme, když na něj mluvíme , doprovázíme naši řeč – znaky do řeči ( tyto znaky vychází z přirozených pohybů dítěte), děláme „pá,pá“ – když odcházíme , můžeme zkusit mu pomoci s jeho ručičkou, „dej mi“ – pokyn napřáhneme dlaň a ukazováčkem pravé ruky si ťukáme na dlaň levé ruky

- používáme dětské hry a říkanky -„paci, paci, kolo, kolo…, – hodně využíváme říkanky s pohybem a písničkou

- oční kontakt – můžeme pouštět bubliny z bublifuku, větrníček – zkoušíme foukat, kdykoliv se na něco podívá snažíme se mu to ukázat tím , že mu to přiblížíme ( v rámci možností), oční kontakt můžeme posilovat např. při hře s dítětem – najednou hru přerušíme a čekáme ,aby nám dal najevo pokračování, využijeme hru na honěnou s tím, že voláme „pozor ,teď“ (spolupráce při hře –očekávání)

- reakce na jméno – když na něj voláme a vidíme ,že nás „jako by neslyšel“ jdeme k němu lehce mu můžeme hlavičku natočit k našemu obličeji a řekneme „Štěpánku….“

- sdílená pozornost – jestliže se nedívá směrem, kterým se díváme my a něco mu ukazujeme ( např. letadlo ve vzduchu, vlak na nádraží, bagr… i kdybychom pozorovali jen malou reakci, věnujeme dítěti pozornost a komentujte věci, které dělá – chválíme ho a dáváme mu pozornost při činnostech, kterým se věnuje – např. když před námi drží hračku dělejme,jakoby nám ji ukazoval –projevujeme o ni zájem ,vezmeme si ji do rukou a chvíli podržíme a zase vrátíme.

- vhodné jsou knížky pod deskami se skrývají skládací obrázky

- naučíme předávat předměty – lehce ho držíme za zápěstí a veďte mu ruku k sobě. Vezmeme si předmět (hračku) a reagujeme na ni radostí, jako by nám to sám dal vrátíme mu to. Podáváme předměty potom si o ně řekneme a vedeme mu ruku i při vrácení.

- hraní si – naučíme ho si hrát s hračkami – vedeme mu ruku při mačkání, kutálení, tahání, ve vaně můžeme přelévat vodu - můžeme použít dětský mlýnek do vody jinak hrajeme hry s pohybem a dotykem např. na honěnou – kde využijeme kontakt s očima (pozor, teď), střídání, očekávání, nosení na zádech, šimrání aj. při všech činnostech přestaneme a čekáme ,aby nás upozornil ,že chce pokračovat a nebo konec. Vždy hru ukončujeme verbálně jedním slovem „konec“ a pokračování „ještě“.

- ukazujte mu , jak se používají různé předměty, hračky, které ho zajímají

- můžeme napodobit nějakou Štěpánkovu hru, činnost (točení kolem), aby pochopil , že máte zájem o to, co právě dělá, tím ho povzbuzujeme, aby nám ukazoval, co právě dělá (sdílel pozornost)

- pro pochopení ukazování můžeme s ním hrát hry, které obsahují prvek hledání a schovávání –vyvoláme zájem o věci,o kterých hovoříme, např. vezmeme si trubku ( ruličku od toaletního papíru) a ukážeme míček, který pouštíme dolů trubicí a čekáme až se objeví

snažíme se používat vždy stejné výrazy, když mluvíme o předmětech, používáme jedno slovo, např. když jíme můžeme říkat „ham“ a dávat do pusy.


Kdo provádí: Tyto činnosti mohou rodiče provádět doma při kontaktu s dítětema v běžných denních činnostech
Kde: doma
Kdy a jak často (nebo do kdy): pokud možno zvolíme si např. ze začátku jednu činnost za den a tu ho učíme pozorovat, sdílet s námi –navlékání kroužků na trn nebo stavění věže z krabic od bot, ve stejnou denní dobu např.dopoledne a odpoledne si zvolíme např. prohlížení knihy před spaním – povídání si , na vycházku můžeme za sebou tahat hračku….


2. Jemná a hrubá motorika:

Nácvik úchopu- dlaňový

Vyrobíme si krabici s otvorem a do ní dáme 3 předměty, které se v domácnosti běžně používají (kostka, lžíce, autíčko,aj.), otvor vyřízneme tak , aby se tam Štěpánek v pohodě dostal rukou a taky předměty, aby tím otvorem dobře prošly. Když vidíme, že se Štěpán dívá na nás, tak vsuneme ruku do otvoru a vytáhneme jeden předmět – děláme, že jsem překvapeni. Potom tam vsuneme ruku Štěpánka a vytáhneme sním jeden předmět.

Dále ho naučíme neupouštět předměty na zem , ale dávat např. do krabice vedle
Špetkový úchop - (palec, ukazováček, prostředníček) – můžeme to zkoušet s rozinkami

– dáme je do dvou mističek a postupně přendáváme do druhé ( nebo do úst)
vhazovačka – vhazování předmětů otvory do krabičky (začínáme s jedním otvorem..)
navlékání na trn – kruhy ( viz.pomůcka)

mačkání vypínačů osvětlení – starý vypínač

příprava na stavění kostek – přesnost ukládání předmětů na určité místo – nasbíráme si krabice např. od bot a spolu se Štěpánkem stavíme- nejdříve ukážeme a potom mu pomůžeme, když se mu to daří můžeme mu ukázat stavění z kostek nebo aut na sebe( viz. pomůcka)

listování v knize, časopisech

otvírání krabiček – můžeme před ním tam dát nějakou jeho oblíbenou hračku a necháme ho , aby si to sám vzal