2. října 2010

Podzimní nostalgie

Nevím jak Vy si představujete život, až děti trochu odrostou. Elka ta vyletí z hnízda asi brzo, je to divoch, společenská, potřebuje lidi kolem sebe. Štěpu budu mít u sebe asi napořád, říkám si kdyby,....ale zázraky se nedějí. Chodím po večerech nakukovat na pár blogů a připadám si tam jak v ráji. Tak nějak si sním, že jednou budu takhle trávit svůj čas i já. Osůbky na těchto stránkách si užívají každý okamžik, pěčou dobrůtky, zavařují ovoce, háčkují kouzelné dečky, šijí, dekorují, zvelebují svoji zahrádku a všechno si to krásně fotí. A na mě z toho všeho dýchá taková pohoda.....


Děti jsou ještě malé a já na to teď nemám ani pomyšlení, vytáhnu pletací jehlice, zezadu na mě skočí Šíša  a já nám všem vypíchnu oka. Zavařování....stačí mi těch pár sklenic třešní v červnu a mám na celý rok vystaráno. Toho nepořádku všude okolo a do toho řvoucí děti. Bábovku peču z pytlíku a než mi dojde, že bych  ji mohla vyfotit, většinou už jsou na tácu jen drobty. Prostě si to zatím neužívám, ale třeba jednou...nalepím si na sklenice s marmládou krásné nálepky a vyfotím tu krásu a vystavím na blog a Vy budete říkat ...ó Ty jsi ale šikulka a dej nám recept na tu buchtu, co jsi pekla a fotila včera...:-)) Jsem šílená, ale snít si člověk nějak musí a mě se líbí zrovna tohle. A coVy? Máte nějakou zaručenou odreagovačku, která Vám pomáhá přežít další týden.:-)


5 komentářů:

  1. Jano, koukám, že jsme na tom podobně:-) Já taky relaxuju u podobných věcí, nemám moc času, abych si sedla a nějak cíleně tvořila, ale dělá mi dobře vidět pěkné věci u druhých:-))) Já se díky Járovi a jeho deníku dostala k blogování a hlavně k fotografování, jak Járu už skoro 3 roky denně fotím, tak se ani nic jiného asi nedalo čekat...Když vidím, jak ostaní krásně fotí, tak je to pro mě výzva:-) No, napsala jsem si Ježíškovi o lepší fotoaparát(snad jsem byla hodná) a budu se snažit něco pochopit...To cvakání mě baví, ale pak je to horší s tříděním fotek, tam mám ohromné rezervy:-( Otázka je, kam s nimi...
    Co se týká tvoření, dřív jsme doma, dívčí část rodiny, vyráběly všechno možné, s Járou to bohužel ustalo...Poslední dobou ale zkoušíme dětské tvoření a taky je to fajn, snad se časem dopracujeme k lepším kouskům:-)Teď přemýšlím, že opráším šicí stroj a zkusím ušít nějaké látkové hračky na vánoční jarmark ve škole...Taky mě láká háčkovaný Kuky...

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem na tom podobně jako vy, holky. Miluju tyhle věci - bohužel na ně nezbývá moc čas. Šití, háčkování, aranžování-suché vazby, tématické věnce...nádhera a nostalgie. Ale s Betynkou se to téměř vytratilo, snad si zorganizuju líp svůj čas a budu moct dobíjet baterky tímhle způsobem. Moc by mi to pomohlo. Teď balancuju nad propastí klin. deprese a už jenom tyhle obrázky mi hladí duši. Díky za odkazy, hned si je uložím a budu aspoň krásně snít :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jana a Šíšaříjna 03, 2010

    Tak to mě moc těší, že Vám dělají radost podobné věci.Moniko, je fakt že Járův fotodeník musí dát ohromnou práci. Obdivuju tě. Já na blog přes léto ani nepomyslela..:-( A fotoaparát máte jako rodinnou anamnézu.:-)))

    Danko, Ty se opatruj. Je mi fakt líto, že to máš tak náročné. Napíšu Ti..:-(

    OdpovědětVymazat
  4. Jéje, já to má taky ráda, ale už mi ani na to prohlížení nezbývá čas. ne že bych teda byla nějaký šikula na ruce, ale líbí se mi to. Ještě bych si tak představila domeček a u něj malou zahrádku, ve které bych se mohla hrabat ... tam by snad mohla kolem lézt i Nina, aniž bych ji musela mít pořád na očích ... :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Tenhle článek je moc hezký, takový jako ty obrázky na těch blozích.

    A to ooo, ty jsi ale šikula... ti klidně napíšu (a se mnou spousta dalších) už ted.

    OdpovědětVymazat